Tohle je veselá historka, kterou moji kamarádi i dnes šíří dál po svých známých i přesto, že se odehrála téměř před deseti lety.

Bylo mi patnáct, čerstvě jsem nastoupil na učňák a tudíž na praxi a měl jsem ze sebe dobrý pocit. Šlo mi to, rozuměl jsem hostům když mluvili anglicky a tak nějak mě to celkově bavilo.

Když jsem šel jednou z praxe přes centrum, oslovila mě jakási english speaking ženština. Že něco hledá, že má pro mě nějakou nabídku a jestli nechci jít s ní. Možná vám teď naskočila poučka, kterou museli dávat všem dětem všechny rodiče: "NECHOĎ NIKAM S CIZÍMA LIDMA!" Nojo, jenomže já byl mladý a blbý a navíc mi dělalo dobře, jak si anglicky rozumíme.

Inu, než jsem se nadál, vstoupili jsme do jednoho z těch starých baráků, kde to smrdí zatuchlinou a prachem. Otevřela nám Ukrajinka a my šlapali po schodech do prvního patra. Upřímně netuším, proč jsem tam vůbec vstupoval.

Vešli jsme do malého bytu, kdy stál stoleček, za ním seděla nudně vypadající ženská a na zdi visel krucifix. Bylo mi řečeno, abych poklekl a pokřižoval se. Mezitím tam nějaká jiná ženská vyplňovala jakési dokumenty.

Já se vyděsil, naštval, zvedl jsem se a odešel. Možná za to mohla zakořeněná nenávist vůči "flanďákům a černoprdelníkům", jak je taktně nazývala má babička, kdoví. Nebo jsem prostě dostal rozum.

Když jsem se vracel přes centrum, nějací kotlíkáři tam vyvolávali Ježíše a ducha svatého a já nevím koho ještě a já na ně zařval "běžte s těma sračkama do prdele!", protože jsem byl hodně naštvanej a ještě mi bylo trapně. U zábradlí stál nějaký bezďák nebo vágus, ukázal na mě a zvolal "jo chlape, to máš pravdu!"

Dneska je mi jasné, že se asi jednalo o nějakou sektu a nábor nových členů... hm, kde bych asi dneska byl, kdybych tam tenkrát vstoupil :)